Martin Pecina — poezie

Kvapkavou suitu napuštěné vany
tu znenadání ostře proťal božský
Sergej Vasiljevič Rachmaninov
Druhou symfonií e-moll,
a za přispění burácného barytonu
žlutokrásných gumových kachniček
postupně rozehrává vlnobitný
koncert hromových kapek
bubenství zrůžovělých mydlinek
a melodrama tříštivých ozvěn.

Dostávám z tohoto všeho jakýsi
záchvat hudební vášně;
očima koulím od svraštělého Gulivera
(do rytmu tepajícího mezi
chlupenstvím stehen)
až kamsi k odleskům akordů
kachlového ostění.

Mrkací panenky třináctkrát protočené,
i pěna od huby mi kape
a hledle pokrývá to
drobotné kachní zvířectvo
rudoskvoucí divozpěvnými zobáky.

Ze symfonních hlubin opětovného nadvědomí
zhmotňuješ se mi náhle před očima...
jakoby konečně na dotek...
a já vpíjím se odevzdaně do každého
z milovaných tvarů, do každého
odstínu pleti a každé
z čarovných strun tvých myšlenek.

Ale pozvednout prsty k mlhovině té krásy
se neodvažuji, aby se náhodou ta
nebývale křehká dívčí substance
zase nerozplynula.

nahoru

V smuteční básni na blatného
v několika strofách
vylíčím ti neuměle
za tlukotu dutiny srdeční
šelestivé přísliby šepotů
rozdováděnými haluzkami nočního povětří
rozehnané, roztryskané
do všech světových stran
kéž bys citlivými lopuchy boltců
kdes v rumišti neznámých měst je zachytila
zatímco na hřbitůvcích dojemnosti
chladných šumotem
ustává déšť

až znova se Nebeský vyplače
do kornoutů své prázdnoty
zmokle vrchovatých
plamínky života se zas
lenivě rozhoří

nahoru

Z hlubin ses najednou vynořila
jak mokrý prut, lukovitě prohnutá
pusu plnou hadovitého moudí
se zadkem vycapeným na okolní svět

vlasy polámané necitelným fénem
nečekaně měkce mi dopadají do klína
a pak dlouze, slastně zadržovaný
výstřik mužného vemene
krasopisně protíná svými přeludnými kaligramy
parnou mlhovinu zádumčivého světla

pokrývá líbání opřekot
lišeje nad horními rty
prorůstání vlhkými pažemi

šepot
ohlušující
magičností situace

nahoru

Čo nám to tu narástlo?
naoko udiveně ses optala
akonáhle ve zpustlém Guliveru
palčivou tužbu probudila
(šelma prefíkaná)

Načež mrzký, palčivý, maličký musulman
v monogam-amalgam v tu chvíli morfuje
to když srdnatá hadimrška
to mystérium nocí
ten binokl očí upře
do svého protějšku
(blázonko)

Zlobíš… zlobivej chlapec…
do útrob jitřního úbělu zašeptala
a kol vztyčeného bajonetu žíloví
hladkého hmatníku
jaterničky tučné
své pěstěné pařátky obtočila
(nemravnica!)

nahoru

V představách sprostými pohledy
častuješ mě z pod paplónu
smotané, měkké klubko neřestí
má mráčnatá, s rýhou uprostřed čela

kolem očí máš na třicet
skoro neznatelných letokruhů
za každý rok a možná
za každého z mužů

jemná, níťová žilnatina vrásek
slévá se se do jednoho slzavého kanálku
ječného zrna na okraji bulvy vulgaris

tak nějak rajsky nahá, ženská, ňadernatá
rozvoněná spánkem a spařenými
kávovými zrnky
ukládáš se ke mně do koupele
rozhodnutá uléhat se mnou
pišať do mělčiny mýdlové vody
čeřit ji čerstvou močůvkou
protékající nejněžnějším prstokladem
klaviaturou nahých dívčích pazourků

pomalu se rozpouštět a na bříšcích prstů
mít růžové varhánky
a také onde na tělech
osamělé chomáče
kadeřavých chlupů

nahoru

Z další kalné noční hnusoty
šepkavá krákora mě probudila (můra, můrka!)
a zmrtvělý půlden bičuje
moje šílenství po sebenepatrnějším
projevu milostného citu

v tom mezičase nadchází
další trapičské pondělí
i úpěnlivý běs po(s)tupného kornatění
mučné mrákoty ve mně probouzí

žel stesk po hladivých průjmech dlaní
a něhách… a upřímých účastenstvích
proměňuje své žalostné šlehy
v niternatý skřek s mnoha
oz… vě… na… mi…

nahoru

(Před chvilkou potřetí)
vášnivě, prudce jsem se pomiloval
se svůdnou vůní krajkytného blankytu

dlaní hnětl si pokřivené pimprle
starý náhončí se dvěma rolničkami po stranách
(kvapně do bělobného konce…)

když ne jinak
tak aspoň v představách se do tebe vklínit
v přestávkách mezi prací a zahálkou
strhat z tě šerpoví studu

paměť je krátká, bezbarvě barvitá
a kalich horkosti přece jen zasvitne
vrávoravým přeludem té hrozné vzdálenosti

běda nám!

nahoru

Tak trochu se ti teď ostýchám napsat
že samotná moje oplzlá představa
kterak z nestoudné slovenské štěrbiny
(¡)
se sladkým ruměncem rozmačkaných jeřabin
se line ne-o-do-la-tel-ný
Čajkovského smyčcový kvartet #1
(ƒ)
že každičká jednotlivá vteřina
každá vteřina napjatého očekávání budoucího
je až k nevydržení útrpná…
[†]
zřejmě už brzo — brzičko — se nadobro zalknu
nečekaně silnou intimitou niterné
vzájemnosti…

nahoru

Hanoba samoty
dnes doléhá tísnivěji než jindy
srdeční zámlka, sžíravá příčina

horkokrevně —
Vis Maior In Spermarium Vulgaris
přes zpuchlé rty
uštědřím Rusalce karabáčem sto ran
pokud mi to nakonec
přece jen dovolí
onen naléhavý resonant útlocitu

(a květenství vousu
tak tiše a beze slov
pěje svůj morytát
[v tesklivých
alikvótách…])

nahoru

Břitvami nehtů
do zad
vyrylas
vrásčité linie čar
na způsob starých
Hamplových grafik
větvovím prstů do rudých ranek
s nateklým grátkem naokolo
vetřelas lampovou čerň
vlhkým tělem
přikrytá houní rozevlátých vlasů
obtiskáváš ze mne
vláčný monochrom
potu, sazí
fermeže

nahoru

Rád vzpomínám
jak ti z očí vonělo studené pivo
a z pusy chtivě šlehaly plameny neposlušných slin
když jsem ti pomalu svlékal únavu všedního dne

ale už je to pryč

jako tudleta báseň, kterou zas zahodíš ještě dřív
než vůbec přečteš

nahoru

Uprostřed rozorané krajiny duše
se mi zjevuje nelítostné včerejší ráno
časné pochybami
zda ještě jednou — naposled
mě necháš napojit
žhavým mentolem polibků

Když se ti zdá že slintám
tak to jen můj jazyk
zažívá své drobné
orgasmy

nahoru

Asi už to umím jen hubou k zemi
Zadušený výkaly repetivních lží
Vsaď se!
Že dokážu bezchybně vyskloňovat
Každičkou nadávku, co znáš

Řeřavé sípání skrze zchátralá, houbovitá mluvidla
Epopej složená z navztekaných slov
Epitaf vybubnovaný usilovným deštěm slz
Běsi ztělesnění v mžitkách před očima
A Salajkova ponurá mystika (chladných doteků)
Už není než choré modlářství bez užitku

Co vlastně zbude, když mi vezmeš naději
Která umírá poslední?
Nechat se vypustit
Tak, jako se vypouští duše

Lapsus Calami

nahoru

K dopisu přikládám tyto skromné, nezřetelné řádky
jakoby náhodně vypadnuvší ze starého cyklostylu
nekonečné fraktály vět, slov, mnohoznačných grafémů
co v nich jsou zdánlivě ledabyle a nahrubo načrtnuty
kontury pusičky laločnaté…

Ze strany na stranu smýká mnou orkán
centrifuga nezvladatelného chtění
ze kterého se mi chce až zvracet
neodbytné myšlenky na to nedávno skončené
na luminiscenci vzájemných pohledů
na mrazivé prvotní dotýkání
na marnivou kaligrafii jazyků
na hanebné, nemravné laskání planktonu

tvého ryšavého ženství

nahoru

Setkávání (ze soucitu)
Úsměv (z donucení)
Vlhnutí očí (už jenom z povinnosti)

V závěsech neznámý pach
V kuchyni sklenička pro třetího

1) Rozdupat
2) Zamést
3) Poplivat

Zabila jsem to v sobě…

Každý jinde
V jiný čas
S někým jiným
Šťastně až do smrti

Tak na to ti seru
Ale v koupelně jsem odpustil vodu

nahoru

Slíbej ze mne lesklé démanty noci, Nevýslovná,
Obří lepkavé diadémy spojené do perlového náhrdelníku

Rád budu tvůj pobožný Lucifer lásky dštící gejzíry koupelové pěny
A můžem zas na sebe scát v růžových mydlinkách
Spařeni žárem spáření

Pihatá důvěrnice s plavým ochlupeným erbem
Kterou jsem tolikrát až po okraj naplnil moučným kváskem

nahoru

Slunko na úvrati
Kypré boky jsou madla lásky
Vlasy kukuřičné listí
Ušpiněné nehty — za nimi jehličí
(Všudypřítomné stroboskopy automobilových světel)
Rudka ve tvářích
Neodbytná paměť jen balvan na krku
Nepočítáme ticho hřbitovní zdi
Pompézní náhrobky černých baronů
Obracíme se v prach — na výsepové loučce
Oba na uhel
Posvětit konev na vodu
Zapálit svíčku
Verše zlatým písmem
Umělé věnce s mašlemi
vzpomínáme

nahoru

Dívčí postava tvaru lékythu
Opilá animální rozkoší
Vilně propletena v pavučině negližé

Do tmy se rozsvěcují zpola šílené nefritové čočky
Kapky meskalu se srážejí na spáncích
A v podpaží vytvářejí svými krystaly lyrické abstrakce

A éter naplňujě žesťoví a nemravné zvuky
Jež vyluzuješ z vějíře mých kalumetů míru

Oddaně polykajíc kulometné dávky
Bušící do blanitých hlasivek co do tympánů

Přesycena tóny, akordy, harmoniemi lásky
Chiméra rozmařile dovádějící v jakémsi marastu
Tratolišti zkapalněných vůní
A esence touhy

nahoru

Micka pláče

Robotický Jahve ji zraňuje
rozžhaveným krucifixem

Lynčuje, lítý běs;
cedí magma skrze zuby
vydává sotva slyšitelné krysí pištění

Kolena zarytá do spár
mezi studené kachle

Zpitý do slepoty

nahoru

Bývají chvíle
Kdy mozek je zcela zaplněn rozličnými grafémy
Černými znaky s předlouhými chvosty
Vypoulenými bříšky vypasených slov
Pokrčenými rameny
Kulatými náběhy

Zaplétám se do šlachovitých dotahů
Pokládám svou hlavu k ostře vyřezaným patkám
Omotán šlahouny kursivních liter

Bezmocný! Uvězněn, zasypán zrny, obtěžkán serify
Kuželkami nabodnut na písmovou osnovu
Opakovaně penetrován nemilosrdnými hroty

Nahý a oběšený na akcentové dotažnici

Perverše!

nahoru

Čarokrásná
Někdy se na mne v noci snášíš
Podobna mytické harpyji
Peřím mi zježuješ srst
Drápy supími rveš maso
Mezi lopatkami

Hlasité klov—klov
Zobákem do tváří
Hematomy
Oči dravce
A žádné vysvětlení

nahoru

Provokativní mordy labilních patnáctiletých kurviček
Do skonání opakují bezobsažnou perleťovou němohru
Sladkých rebelujících jazýčků;
Zcela prosty rozpaků hanobí nedospělé chlapecké údy
Když je v dobrém rozmaru
(Bez logických anebo alespoň trochu zjevných příčin)
Ověnčí obscénními hrozny žvýkačkových bublin

nahoru

Doslova chronické onemocnění
Každodenní úmornou prací
Totální nasazení
V továrnách na všeobecný blahobyt
Kdy do hlavy vtírají se jen
Chorobomyslné představy
Chlípné choutky na příjemné namáhání
Příjemnou únavu tělesným sbližováním
Až na dřeň
Hromadné omilostnění
Drásavý — takřka hmatatelný pach
Náhle okamžité vzplanutí
Dvě vzteklé mršiny a obě jen v nedbalkách
Hladkých průsvitných kokonech
Které dlaněmi donekonečna vyhlazujeme
A oba jsme nasyceni přívalem sloves

Rozšafně roznožím!
Prosím vnoř se do ryšavého ústí
Rozšklebené chundelaté škeble
Roztrhej nadmutý poklopec a vláčej
Vpíjej se a przni až z toho budu stonat!
Přibíjej mou líbeznou pravidelnými úhozy
K posteli podlaze stěnám
Stolům a kmenům stromů
Kolíkem pacholíkem
Na stokrát pokrop mne řeřavým osivem
Vpisuj do mne horkou tuší
Přikryj mne sebou samým
Jak čerstvým voňavým senem
Jak listím vlaštovičníků

nahoru

V hloubce dvou decimetrů pod hladinou
Mě hypnotizuje vlnění vlásečnic tvých řas
Na krk jsme si vzájemně připnuli korálky z bublin
Vycházejících ze dvou roztomilých zadečků
Žábrami uší je polykám
Jen abych
S tebou co nejdéle vydržel v beztížném stavu
Obalen plodovou vodou
V bělostných útrobách naší smaltované vany

nahoru

Včera jsem dostal chuť vést si Modrý život
Jako za těch bezbolestných Foglarových dob
Ranní cvičení sprchování studenou vodou
Každodenní čištění zubů to bych snad ještě zvlád’
Jen ten dobrý skutek mi nedá a nedá
Spát
Páč nemám tucha jak
Mám své dobré/nedobré skutky hodnotit

Smím počítat i ty
Z nichž Já Sám
Mám požitek?

Třeba když do tebe s indiánským bojovým pokřikem
Opakovaně vyprázdním zásobníky rozkoší?
Přemýšlím
Jestli se naše vzájemná slast neguje
Vždyť ty u toho taky křičíš… a dlaněmi
Se opíráš o zelené stěny
Plné tmavých map —
Naše společné světy
Na něž přidáváš nesčetné otisky růžových prstů
Do omítky vyrýváš nehty
Novodobé makarónské kresby…
A přestože asi neznáš Horror Vacui
V okamžicích bezprostřední živočišnosti
Se svým prapředkům
Až neskutečně podobáš

nahoru

Jen co konečně spláchnu to lejno
Půjdu spát nebo jen tak
Ležet
Celá se namažu Alpou
A budu k sobě čichat
Přistřihnu chloupky na pičce…
Nalepím izolepou
Na stěnu skříně

A zkusím vyhladit
Tu hlubokou bezbožnou rýhu
Rovný tucet palců pod pupkem
Převalovat se jak malý blbý tuleň
Zfetovaná tou Francovkou
Třít se zapálenou kůží zad
O naškrobené prostěradlo
Až do krve

Ještě mám v hlavě
dozvuky včerejšího koitu —
Zní jako milostná melodie…
Pustím si starý gramofon
Přímotop v koupelně
Magnetoskop
A ke každému z nich
Se natočím jedním otvorem

Ach — ten opojný mentol metan nebo methanol
Je mi to fuk protože budu ssát
Ssát své špičaté kozičky s příchutí oleje
Dokud z nich nevytryskne
Lahodná bílá mana
Blahodárná míza
Slaďounké mlíčko

Pak už ale opravdu
Půjdu spát

nahoru

A křik samaritánů
otevírá vrátka psích útulků
někdy také játrové knedlíčky se pojí s dužinou tvých ňadérek
a jadérka se smí vyplivnout
krvavé hleny jsou vypointovanou dech beroucí neskutečností

Kompaktní disky víří aerosol našich polibků
prameny vlasů stékají do hladkého třísloví
máslová chuť pod plachetkou zastydlých pysků
obnaží sametové průduchy měkké anální nekonečnosti

nahoru

Nasliněné měkké prsty jsou pro dnešní den
Malými nezbednými hádky
Rády se ovíjí kolem všech bezbranných (mořských) živočichů
Slizce šupinatými rybkami počínaje
A konče —
Mušlemi perlorodkami

nahoru

Procitnout promptně pronto čili hned
Pakliže chobotnice jazyků jsou až příliš pohádkové
Panenky očí kloužou po peckách ňader
A vysmívají se tenisovým loktům
Zatímco srkám rozevřené šťavnaté broskve
Nebo tě např. líbám na strniště stydkých pysků
A vůbec to není trapné jestliže mladé
Rozpínavé chuje si naivně pleteš s
Tajícími vanilkovými nanuky

Vstupovat do vozovky na červenou je nebezpečné
Vcházet do tebe bez ochrany je nebezpečné
Spolykat semínka malých lidí je nemorální
Nicméně nejhorší a nejnevkusnější je
1. Držet tě za ruku a hladit po zápěstí
2. Líbat tě ve tmavých podchodech a na zastávkách
    Autobusů trolejbusů metra
3. Říhat ti do uší a pšoukat do dlaní

3× FUJ!

nahoru

Hej vašnosto nač ten tyátr?
budou si přát kýtu bok či plec?
drahý pane z prasátka se jí
též líčko ucho ocásek
žádný nucený výsek
jen zdravé čisté maso
náš popravčí ve svém oboru jest
vskutku odborníkem
ostatně pro vaše orgie
něžné krutosti
a křehké ohavnosti
postačí též sulc kolínko a mozeček

Hanba!
kdož jsi bez viny
první hoď ramenem
zavázán jsi slibem mučení
avšak na prvním místě
jest hygiena ducha a těla
(tak proto jdou ruku v ruce
statný panák a pestrobarevná šavle)

Hej páni konšelé
až na vrcholky hor chci jít
a horským vánkem
otírat zpocený chrup
běda horoucím polibkům
mrtvolného bytí
běda kyselé milosti
jež šlehá přes odulé rty
Proklatě!
přiklopit rakev
být posledním z věrných
jehož oči tak krásně lkají
jsem vnuk génia smíchu
syn knížete zloby
i volej mé jméno
v pustině nekonečnosti
i vlož mne do kamenné hrobky

nahoru

Zdánlivě sdílím prozaický klid zlatavých žaluzií
Ač láskyplně a lačně lapám po prstencích světel z
Rozežhnutých (studených) lamp
Mihotání víček je slabou náhražkou za
Plynutí na spirálách orosených chloupků
A ani diletanstské milostné verše neuspokojí
Touhu po spanilé titánské jízdě mezi rozpálenými stehny

Za zvuku perkusí ti pohlaví rozbodat!
(jazykem sešlehat blumy na hrudníku vztyčené
zuřivě rozorat megaron lásky s krepovými nebesy a s pompou
kapkami fosforeskujícího semene tě zasypat)

Takže kdy mě má milá obejmeš chapadélky stydkých pysků
abych ti na ně vytetoval tučný růžový copyright?

nahoru