Martin Pecina — portfolio — grafika, kolorovaná kresba, koláže
Čím více člověk o písmu ví, tím lákavější pro něj může být ponořit se do jeho tvorby, aby si ověřil, zda je schopen také sám mu vdechnout život. Písmu, které je funkční a krásné, zároveň takové, aby vyhovovalo vysokým nárokům, které na ně sám klade. Má-li výtvarný cit, kaligrafickou zkušenost a dostatečný teoretický základ, má z pěti procent vyhráno. Zbylých pětadevadesát procent představuje nekonečné kreslení, experimentování a zápolení se záludnostmi písmového softwaru.
Renesance kaligrafie
Pravděpodobně každý grafický designer dostane se aspoň občas do situace, kdy má pocit, že dostupná množina písem nenaplňuje tak docela jeho konkrétní potřeby nebo nevyhovuje aktuální zakázce. Přestože paleta písem je v dnešní době nebývale široká, jsou případy, kdy se zdá, že žádné z nich není vlastně úplně ideální. Zvláště upravuje-li autor svou vlastní knihu nebo plakát, potřeba speciálního písma pro daný účel nabývá olbřímích rozměrů. A tak někdy snad ani není jiné cesty než navrhnout písmo vlastní, odpovídající autorovu gustu, nesoucí jeho rukopis a výtvarný názor.
Rozum a cit
Každé písmo má svůj účel. Východiskem jeho tvorbu by neměla být libovůle autora, nýbrž cosi jako pevně stanovené zadání, jež dopředu určuje písmařovu cestu a usnadňuje mu všechna rozhodnutí, která na dlouhé pouti vedoucí k hotovému písmu bude muset učinit. Navrhujeme písmo textové — učené pro sazbu knih? Musí být prosté samolibých ozdob, dokonale čitelné ve stupních od osmi do dvanácti bodů, mělo by obsahovat minimálně kursivní řez určený pro vyznačování, v ideálním případě také malé kapitálky a řez (půl)tučný. Písmo pro věděcké publikace upotřebí navíc číslice pro horní a dolní indexy, žádoucí je i obsáhlá znaková tabulka se znaky pro sazbu cizojazyčných textů a řečtiny, typografovu práci usnadní dostupnost matematických symbolů.
Písmo titulkové si naopak vystačí s řezem jediným, potlačen je požadavek na dokonalou čitelnost a počítáme se sazbou ve větších stupních. Může si proto písmař dovolit konstruovat písmo na základě geometrie, odvozovat jeho formy ze čtverce anebo kruhu, aby docílil originálního grafického účinku. Nebo naopak zvolí rozmáchlou dynamickou kresbu a neobvyklé, či dokonce kuriosní formy jednotlivých liter. Písmena jsou k sobě těsně přiřazena, mohou mezi sebou zápasit o nadvládu a samotný originální koncept může mít ve výsledku navrch nad požadavky, která klademe na písmo universálně použitelné.
Současný stav
Zúžíme-li svůj zájem jen na písma kaligrafická, najdeme i mezi nimi množství nesourodých skupin, které si žádají specifický přístup. Odlišná řešení vyžaduje tvorba svatebního oznámení, krátkého „ručně psaného“ vzkazu, etikety energetického nápoje či plakátu ekologické organizace. Ačkoliv je skriptů a kaligrafických písem mnoho, jen málokteré z nich vyhovuje nárokům, jež na ně přísný designer nového tisíciletí klade. Stanovil jsem tři nešvary, které momentálně vnímám nejsilněji.
Repetivnost některé z charakteristik
V písmu, které má simulovat dotek lidské ruky, nedokonalost ve vedení psacího nástroje, často dochází k tomu, že některá z písmen jsou netradiční, něčím charakteristická, nedrží účaří anebo sklon… Vyskytuje-li se však ono konkrétní písmeno vícekrát vedle sebe, vypluje rychle na povrch, že se jedná o podvod na publiku, protože litera je ve všech případech totožná. Typofil je zklamán a neobvyklost daného písma už jej tolik netěší.
Repetivnost použitých forem
Typografická písma vznikají — zjednodušeně řečeno — aditivním (sčítacím) způsobem. V praxi to znamená, že se skládají jednotlivé jejich komponenty k sobě. Spojíte-li minusku „o“ s písmenem „l“, dostanete základ pro malé „d“. Stejně tak i další písmena mají svůj předobraz v některém již vytvořeném, a proto spočívá kompletace abecedy z velké části v inteligentním spojení už hotových liter, korekci optických klamů a úpravě drobných detailů. Pokud zvolí tento postup návrhář skriptu, docílí sice snáze harmonie celé abecedy, ovšem na úkor navození dojmu, že se papíru skutečně dotýkal psací nástroj vedený zkušeným kaligrafem.
Nedokonalý koncept
Navrhujeme-li kaligrafický font, jehož tahy jsou plynulé a písmena na sebe jednotlivými tahy navazují, je třeba vyřešit korektně proporce jednotlivých glyfů a jejich možné kolize. Problematické bývá zejména navázání minusky „o“. Dále je třeba myslet na alternativní formy znaků nacházejících se na začátku nebo konci slova, pokud si to náš koncept žádá, neméně podstatné je vyvážení tmavosti liter mezi sebou a jejich vnější světlosti. Někdy se to nepodaří beze zbytku, třebaže výtvarné kvality jsou na vysoké úrovni.
Netvrdím, že neexistují na trhu skvělá kaligrafická písma. Především díky OpenType formátu je možné vyjmenovaná úskalí obejít. Špičkovými písmy jsou například Bickham Script Pro a Avalon Richarda Liptona, Voluta Script Pro, kterou navrhl Viktor Solt-Bittner, Zapfino Hermanna Zapfa, zajímavě vypadá i P22 Cezanne (přestože k tomuto poslednímu jmenovanému mám jisté výhrady). Z fontů pro širší použití patří k výborným třeba Tartine Xaviera Dupré, ale to už míchám věci, které spolu moc nesouvisejí.
Typografův orgasmus
Při práci na vlastním projektu jsem se zkraje inspiroval ve vlastním rukopisu a volných písmových pracích, ale největším inspiračním zdrojem mi nakonec byla mistrná kaligrafie Heinze Hellmise, německého boha přes gestický rukopis (druhá reprodukce shora). Své písmo, které má pracovní název Sofia (a je to opravdu název dočasný, protože Sofia Script už existuje, jak jsem právě zjistil), bych rád věnoval jeho odkazu, celkové vyznění vysázeného textu i podoba některých liter by měla být záměrně velice blízká Hellmisovým realizacím.
Rád bych vytvořil expresivní, velmi neukázněné písmo se základem ve výrazné štětcové kaligrafii, které by se dalo použít zejména pro krátké nápisy ve větších stupních, zhruba od třiceti bodů prakticky do nekonečna. Písmo bude charakteristické silným nakloněním doprava, nestejně dlouhými dotahy, výraznými verzálkami posunutými pod základní dotažnici a stovkami ligatur a alternativních znaků. Prakticky lze říci, že každá minuska bude mít minimálně jednu alternativní variantu a font bude fungovat ve třech odlišných verzích:
V základním nastavení bude písmo méně ambiciózní a v rámci možností i poměrně plynule čitelné. Kolizní dvojice znaků ošetřím desítkami originálních svaznic (ligatur). Avšak svou skutečnou sílu ukáže celý systém až v okamžiku, kdy typograf zapne volitelné ligatury (Discretionary Ligatures) v sázecí aplikaci. Dojde totiž k aplikování až stovky dvoupísmenných a třípísmenných slitků, které dají písmu novou tvář, protože budou obsahovat jak alternativní (a poměrně velmi odlišné) verze jednotlivých liter, tak i originální spojení tahů zcela v duchu Hellmisovy předlohy, kdy má řádka hned několik různých účaří a sklonů. Ideální volba pro krátká slovní spojení, kde požadujeme výrazný grafický účinek. Pokud ani toto řešení nebude dostačující, nabídnu typografovi (to znamená sobě) stovky alternativních variant jednotlivých glyfů, aby jej v práci nic neomezovalo. Primárním jazykem pro sazbu bude čeština, proto se nejvíce variant dočkají písmena v tomto jazyce nejfrekventovanější. Znaková tabulka bude navíc obsahovat základní zlomky a klasické typografické ornamenty, zejména fleurony, pro které mám speciální slabost.
Jestli se mi podaří zrealizovat vše to, co jsem si v předchozím textu vytyčil, je zatím ve hvězdách. Momentálně jsem ještě ve fázi skicování, kdy si ověřuji funkční vlastnosti navrhované abecedy. Termín dokončení tohoto z velké části experimentálního písma je prozatím stanoven velmi volně na konec roku 2007. Ale motivace k dokončení se snad najde. Příští rok je v Brně bienále věnované typografii…
